27.12.2013
Milá rodinko,
Každý z Vás už máte svůj vlastní program - někdo ještě „svátkuje“, někdo už pilně pracuje…
Vánoce skončily, pro nás to byly zase dny radosti ze setkání s Váma.
Na Štěpána jsme se sešli všichni – a i když ta naše malá „perníková chaloupka“ není nafukovací, dobrých lidí se do ní vejde hodně!!!! Na Štědrý večer jsme úplně poprvé nechali chaloupku opuštěnou, a užili jsme si krásné chvíle u nejmladšího synka a jeho rodinky. (Často teď myslíme na Viky - když ještě byla s náma,víc jsme se drželi doma, nenechávali jsme ji dlouho samotnou…)
Z vánočních svátků je spousta fotek, snad se brzo podaří vybrat co „nejvýmluvnější“ a dát Vám k nahlédnutí, k připomenutí všech těch milých chvil… A co se nepodařilo zachytit na fotoaparát, to si připomeneme při dalších setkáních – např. Natálčino: „zůstane Ti to !“…, Míšovy výmluvné posunky a gesta při dalších dárcích pro něho…, všeobecné nadšení z Kubova kalendáře se „super motorkami“, a další a další milé, vtipné i dojemné situace – nedá se to všecko vypsat.
Celá rodinka – to, jak na sebe navzájem „slyšíte“, jak se k sobě chováte, jak vnímáte pocit soudržnosti rodiny – to je náš největší dar od OSUDU. Ale to už se opakujeme, jenomže to tak opravdu je, vnímáme to tak!!! Opakujeme se i s díky za všecky dárky – vy jste ale nedodrželi námi navrhované „úsporné opatření“ – dárků pro nás bylo opravdu hodně. Všecky jsou nám moc milé, ať ty voňavé kosmetické, léčivé, lahůdkové čaje (k jejich oslazení lipový med) a jiné „mlsnoty“ (i ty s „grády“), hřejivé krásné zimní doplňky, soubor CD námi oběma oblíbeného „Kysuckého prameňa“,krásné svíčky pro chvíle pohody, dárky, které budou i pro Vás (kávovar) a úžasný dárek, který nám sice způsobuje „zamlžený pohled“, ale radost z něho je nepopsatelná, a bude dělat radost nám i Vám, kdo za náma zavítáte, po celý rok 2014 (a samozřejmě dokud bude stát „perníková chaloupka“ a my budeme v ní, tak bude ozdobou po další a další roky - místečko na kalendář se na některé zdi vždycky najde…). Všecky dárky jsou od Ježíška, u některých nevíme, z které rodinky je přinesl… Ale ono to asi není to nejdůležitější – víme, že při vybírání dárků jste na nás mysleli, a my při používání dárků si vzpomeneme na každého z Vás.
Ještě jednou Vám moc děkujeme za krásné Vánoce s Váma všema,
za všecky dárky pod stromečkem, děkujeme za každý Váš úsměv,
za každé milé slovo, děkujeme za to, že se pořád cítíme součástí Vašich rodin….
Vánoce už sice skončily,ale rok 2013 pro nás má ještě pár dní v zásobě…
Užijte si je v pohodě a ve zdraví, věnujte si navzájem hodně lásky, ať co nejlíp vykročíte do nového roku.
Náš rok 2013 byl bohatý na milá setkávání s Váma, připravili jste nám krásná a dojemná překvapení, i spoustu nečekaných neplánovaných společných chvil – moc Vám za to všecko děkujeme!!!!
Brňov, 27.prosince 2013
7.1.2011
Každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout
Při příležitosti svých nedávných narozenin americká spisovatelka, dramatička, tanečnice a zpěvačka Maya Angelou (4.4.1928) na otázku, co ji život naučil, odpověděla :
Naučila jsem se, že ať se stane cokoliv a ať se to zdá v daný okamžik sebehorší, život jde dál a druhý den bude všechno vypadat líp.
Naučila jsem se, že o člověku hodně napovědí tři věci :
1. způsob, jak se chová v deštivém počasí, 2. když se mu ztratí zavazadla a 3. když rozmotává zacuchané žárovičky na vánoční stromek.
Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měl k rodičům, budou ti chybět, když zmizí z tvého života.
Naučila jsem se, že „žít“ není totéž co „prožívat život“.
Naučila jsem se, že ti život někdy dá i druhou šanci.
Naučila jsem se, že když jsem se pro něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.
Naučila jsem se, že když mám trápení, nemusím na to být sama.
Naučila jsem se, že každý den můžeš natáhnout ruku a někoho se dotknout. Lidé milují vroucí odjetí, ale i pouhé poplácání po rameni.
Naučila jsem se, že se stále mám co učit.
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jsi říkala, co jsi dělala, ale nikdy nezapomenou, jak se s tebou cítili.
28.12.2010
A máme po Vánocích….
Někteří si ještě užívají společně volna, vzácných chvil z celého roku, kdy je víc příležitostí lenošit, povídat si, scházet se… Jenom Pavel s Danou a Ivetčin Martin už dnes museli do práce…
My dva jsme zase zůstali v té naší perníkové chaloupce sami s Viky…. Ale dnešek je vlastně pro nás pořád pokračováním svátků, protože jsme už při snídani a při ranním kafču byli pořád s Váma.
Vzpomínali jsme na včerejšek, a vybavovali jsme si různé situace…. a doplňovali jeden druhému mezery… já někdy „nestíhám“ vnímat, co se ve kterém hloučku děje a povídá … Pak si to všecko znovu připomínáme při fotkách. K tomu teď máme zase vylepšené podmínky, díky krásným vánočním dárkům. Jenom se musíme na stará kolena pořád učit něco nového..
Tento -možná trochu dlouhý a trochu nesouvislý - projev je velikým poděkováním Vám všem za krásné dárky a dary, za Vaši milou vánoční návštěvu!!!
Nevím, jestli se mně podaří všecky ty dárky vyjmenovat (moje drahá polovička mě určitě doplní) a nevím, jestli začít podle abecedy…..Všecky dárky jsou totiž moc krásné a moc vzácné, protože jsou od Vás!!!!!
-Pomůcka k retrokalendáři na rok 2011, skvělý nápad
-Konečně perfektní a spolehlivá baterka do naší domácnosti, která příjde ke slovu, až ta moje drahá polovička se bude zase soukat do takových míst, jako je strop nad verandou
-Krásné papuče opravdu hodné všech našich vzácných návštěv
-Horoskop pro Blížence: knížka, která uspokojí moji slabost pro tajemno
-Krásná keramická miska „SLUNÍČKO“, která bude mít u nás též svoje vzácné místo
-Video z Natálčina plavání, tak to jste viděli všeci, že to je též SUPER dárek
-Nádherně voňavé balíčky s čajem a kávou – jenom abysme uměli pít takové dobroty
-Fleška (nevíme, jak se to píše…) s pohotovostní zásobou prima fotek z loňských Vánoc, RETRO fotky a fotky z dosavadních čtyř měsíců Míšova života. Z cvičných důvodů jsou už převedené do PC ve složkách…
-Ježíškovi dal pro nás krásný dárek, přání, i Kuba (to přání bude mít též významné místo v naší chaloupce)
-Kalendář „do garáže“, vlastně spíš do dílny či bývalé Martinovy garáže, taky dobrý nápad
-CD s rodinnými fotkami, těch není nikdy dost
-Fotorámeček, moderní pomůcka, se kterou nás už včera seznamoval Pavel a potom i Kuba (máme se od Vás, mládeži, pořád čemu učit!) Tak ten si budeme hodně užívat a navíc Vás může těšit, že semtam ho vezmeme k tetě do Jasenice, aby se potěšila fotkami z té naší početné rodinky…
-K nádhernému fotoalbu „občánka Míši“ nám nestačí slova chvály
-K milým dárkům počítáme i ty, které jsme dostali už před svátky: andělsko čertovské s Natálkou a rokerské s Míšou
Takže ještě jedenkrát veliké díky!!!
No a nakonec nám zůstal obzvlášť vzácný dárek, který dostala celá rodinka, který ovšem svou důležitostí je vyjímečný. Nebo je správnější napsat, že je svou vyjímečností nejdůležitější ? Nás oba hodně potěšil a přání Pavlovi a Daně bude následovat v únoru….
Zatím si tento dárek opravdu užíváme, je stejně krásný, vzácný a vyjímečný jako dárek od Martina a Lenky o Vánocích před rokem!!!
P.S. Máme syny tři, tak se těšíme na Vánoce za rok, jaké překvapení rodince připraví Petr – Martin a Pavel nastavili laťku hodně vysoko …..
Pokud jste někdo statečně dospěl až k těmto řádkům, patří Vám dík za trpělivost a veliké díky za to, že náš život s Váma všema je moc pěkný!!!!
31.12.2009
Recept na hezký rok
Vezme se dvanáct měsíců, pořádně se očistí od zlomyslnosti,
chamtivosti a nenávisti.
Každý měsíc se rozdělí na 28, 30, 31 dílků tak, aby vystačily na
celý rok…
Potom se na každý den vezme porce důvěry, porce poctivé práce, dvě
porce dobré nálady,
tři vrchovaté porce optimizmu, porce snášenlivosti , veliká dávka
taktu,
dávka vzájemné úcty, veliká porce trpělivosti, porce porozumění,
porce tolerance.
To vše se promíchá a bohatě zalije láskou…..
Podává se s milým úsměvem a dobrým přátelským slovem…
Tak dobrou chuť !!!
23.11.2009
Generacemi odzkoušené a prověřené „valašské moudrosti“ :
Na chlapiska nadáváme,
aby si jich kozel vzal…
ale hnedkaj vyhlédáme,
když sa negde zatúlal…
S robú zle, bez ní eště horší …
Kromě Kuby a Natálky už všeci „víte, o čem je řeč“.....
Hodně lásky, hodně trpělivosti, hodně vzájemné úcty
dlouhodobě či čerstvě zamilovaným
přejí ti, co se to už 46 roků „oficiálně“ a 48 roků celkem
učí … J+M
P.S. vysvětlení k rokům :
5.listopadu 1961 jsme se na Brňově na hodové zábavě poznali
9.listopadu 1963 jsme měli svatbu (což je na těchto stránkách známo)
7.6.2009
Nedávno jsem „narazila“ na citát, který je mně hodně sympatický:
Pouto, jež spojuje tvou skutečnou rodinu, není jen v krvi,
ale ve vzájemné úctě a vzájemné radosti vašich životů…
Richard David Bach
Pokud by tento citát byl sympatický i Vám, vězte, že autor je
spisovatel,
nar. 23.6.1936 v Illinois (USA)
Je mně sympatická i jeho životní filosofie:
„Naše pravá přirozenost není ohraničena prostorem ani časem,
jsme vyjádřením bytí, skutečně se nerodíme ani neumíráme a
vstupujeme do tohoto
světa dojmů a podob, abychom se bavili,učili, sdíleli zkušenosti s
těmi, na kterých nám záleží,
zkoumali a především učili se, jak milovat a milovat znovu…..“
Přeberte si to každý podle svého založení, přesvědčení,
podle svých zkušeností …
a snad každému z Vás z toho něco zůstane v paměti,
něco, co Vám pomůže v těžkých životních situacích…
10.5.2009
Z Brňova zdravíme celou rozvětvenou milou rodinku !!!
Májové dny nám příjemně plynou v práci i v radostných setkáváních.
Jak jsme zmiňovali ve vzkazech (a částečně doložili
fotodokumentací), 8.květen byl zvlášť bohatý
na milé návštěvy a milá setkání.
Díky Pavlovi a Daně, kteří nás vzali na výlet, jsme se po letech
dostali na Bystřičku-
do Zadrhlova. Na chalupě, kde vyrůstali teta Lída Pavlicová, váš
předek (moje drahá polovička),
teta Maruška Vynikalová a dvojčata Zdeněk s Jožkou, teď "hospodaří"
Jožka s rodinkou.
Všichni si určitě pamatujete i Pavlicovu chatu (na té teď kraluje
Zdenek Pavlica s rodinkou).
Na chatě, kterou u lesa postavil Pavel,s pomocí některých z Vás,(a
někteří z Vás si určitě pamatují, že
tam trávili příjemné dny prázdnin), tak tam už jsou cizí lidé....A
aby těch změn nebylo tak málo,
tak za chalupou-směrem k potoku-si Vynikalovi udělali chatku z
maringotky.
Kousek nad chatkou směrem do lesa si postavili veledůležitý objekt:
kadibudku.
A představte si, že někomu se chtělo s tím monstrem hýbat a dostrkat
ho až do potoka !!!
Takže Honza Vynikal s pomocí několika ochotných lidí kadibudku z
potoka vytáhl,
nedávno ji opravil - je opravdu jako nová!!! -
a na pátek 8.května připadla "Akce: kadibudka zpátky na své místo".
Takže Honzovi pomáhali: Honzík Vynikal, Renek Mikulenka,Ondra Kalčák
(syn Zdenka), Pavel -
a tím, že jsme se tam přinatrefili, tak i moje drahá polovička.
Jožka-podle svého zvyku-
hlavně "komentoval"a do práce se nemohl zapojit, protože měl zrovna
jeden ze svých častých "záhadných" úrazů (tentokrát na noze).....Kadibudka
je tedy zase na svém místě,připravená posloužit potřebným- za
Jožkovy poznámky, že Honza hodně riskuje, když ji k základu
nepřišrouboval...
Pak jsme se ještě setkali na chvilku se Zdenkem Pavlicou, Mirkou a
jejich dcerou Denisou
(kterou byste mimochodem taky málokdo poznali-je z ní velice půvabná
16 letá blondýnka). Nakonec jsme
ještě poseděli před chalupou u kafe, vzpomínali na všecko možné i
nemožné,
co Zadrhlov pamatuje....a že toho je!!!
A snad takovou perličku nakonec: Jožka prohlašuje, že je teprve v
polovině svého života
(je mu 56 roků) a že tu bude asi do 115 let. Jana na to prohlásila,
že to se s ním nedá vydržet,
že ona ho utluče. A na to řekl Renek : neboj, on se utluče sám!!!!
Protože všeci známe-i když asi jenom část- jeho pádů, úrazů a
karambolů za "podezřelých okolností", Renkova poznámka nás všecky
moc pobavila.
Tož tak, bylo to moc příjemné odpoledne v Zadrhlově. Jenom
neodpustitelná chyba je,
že já nemám ten Martinův fotografický postřeh a tu správnou mánii,
a tak je fotek ze Zadrhlova jen pár.....
Třeba příště ....
3.1.2009
Jenom tak na okraj - mám moc ráda Marka Ebena, jako moderátora
(např. pořad Na plovárně ...).
Přesně sedí komentář v časopisu Receptář k Markovi, že je noblesní a
vtipný (a já dodávám, že žádné vulgarismya laciné povrchní
"vtípky"od něho nehrozí...)Nedávno jsem v Receptáři četla rozhovor s
ním, a tam je tolik pěkných postřehů, myšlenek a tolik životní
moudrosti, až to doslova bere dech.
U toho rozhovoru je i moc pěkná fotka Marka, jak sedí na zemiu
invalidního vozíku,na kterém sedí jeho žena Markéta (Fišerová -
kdysi, dokud byla zdravá, známá herečka...).
A pár myšlenek,Markových odpovědí, si zaslouží, aby jsme o nich
přemýšleli a něco si z nich do života odnesli....
Takže cituju pár Markových vět.....
Já mluvím potichu, moje žena nahlas,
já jsem pomalý a přemýšlivý,
ona rychlá a intuitivní.
Spolužáci dávali našemu vztahu čtvrnáct dnů.
Jsme spolu 26 let.
Prozradíte, díky čemu jste si s Markétou udrželi hezké manželství?
Myslím, že to chce především velkou dávku tolerance.
Skoro bych řekl, že láska je dar,který dostanete, a tolerance je
způsob, jak si ji zachovat.
Je iluzorní představa, že se vám podaří toho druhého změnit.
Nezměníte ho, stejně jako nezměníte sebe.
Každý z nás je v podstatě nesnesitelný, ale s tím je třeba žít.
Takže jediná šance je zvyknout si na to.
A být rád, že se našel takový blázen, co si zvyknul na vás.
Já měl štěstí: vím, že Markéta je pro mne ta pravá a nikdy bych ji
neopustil.
Takže to je pár Markových slov,celý rozhovor s ním je dlouhý a je to
moc příjemné čtení.
My, důchodci máme na to čas,
pro Vás možná bude problém přečíst si těch pár řádků.
Holt, jak prohlásil Kuba o Vánocích: je jiná doba ....
Tak se mějte pěkně a opatrujte se.
1.1.2009
"Vám všem naši milí - na začátku nového roku přejeme hodně zdraví,
štěstí, pohodu,
ať se Vám všecko daří co nejlíp a když příjde nějaká těžká chvíle v
životě,
ať máte dost síly a trpělivosti, abyste těžkosti zvládli...
Všecko dobré Vám všem přejeme z Brňova"
